Tomáš Kaňka | Články / Reporty | 19.11.2017
Apolla a Sputniky za námi, místo Kennedyů a Chruščovů vítejme uhlobarony. Britští Public Service Broadcasting mění po dvou letech aktuální tematický koncept – červnovou novinkou Every Valley rozeznívají uhelné doly jižního Walesu. V případě vzpomínavých Londýňanů však nejde o přerod drastický, přesun z vesmírných sfér do zemského nitra je pouze vnějškový. Oblastí bádání zůstává člověk, jeho pozemský boj, tedy nadčasové náměty. Zvukem i obrazem se o tom přesvědčil natřískaný Futurum Music Bar.
Plán večera je jasný – žádná předkapela, celý čas věnovaný hlavnímu vysílači. Ten je trojčlenný, s bicími, dvěma kytarami, kupou efektů a dechem starých časů – s dobovým mluveným slovem, projekcí, barvami, kšticí, sáčkem, motýlkem, trenclemi. Od hlav k patám v retru, ale naštěstí i po svém.
Ozvou se první dva songy z Every Valley a s nimi celá podstata indie-dance-kraut-post-rockové podstaty Public Service Broadcasting. Osudový voiceover doplňuje veskrze bezstarostná kytarově-elektronická linka, která se drží nekomplikovaných skladatelských postupů, aniž by na ploše čtyřminutové písničky kapela vyznívala banálně. Ať už je to zajímavá gradace nebo nekonvenční souhra bicích s amplionovým hlášením, Public Service Broadcasting mají co nabídnout.
fotogalerie z koncertu tady
Jestliže to zprvu vypadá na večer uhelný, další skladby ukazují opak. Korolev postaví raketu, s níž se během přídavku proletí Gagarin, stihneme mezitím let se Spitfirem a na úplný konec si dáme i ten osmitisícový Everest. Tematická mozaika kopíruje i těkavost hudební. Jiná pes, každý ves, prostor pro plynulost vymazán, smysl koncepčních alb mizí. Krom logiky setu hledám i živočišnost, místo níž jsou k mání jen vytleskávací pobídky. Smrdí to revoltou v mezích, vypočítaností, čistírnou, kanclem. A já se u All Out nebo Signal 30 potřebuju aspoň trochu zamazat.
Public Service Broadcasting (uk)
16. 11. 2017 Futurum Music Bar, Praha
foto © Kuba Václavek
Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024
Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...
Julia Pátá 15.04.2024
Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...
Kryštof Kočtář 13.04.2024
Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.
Jakub Veselý 12.04.2024
Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.
Dominik Polívka 08.04.2024
Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.
Marek Hadrbolec 08.04.2024
Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.
Kryštof Kočtář 02.04.2024
Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.
Kryštof Kočtář 31.03.2024
Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.