Redakce CzechLitu
Redakce CzechLitu

30. 3. 2017

V loňském roce v Česku vyšly v různých žánrech desítky knih, které by si jistě zasloužily překlad do světových jazyků; o těchto knihách jsme vás ostatně po celý rok průběžně informovali nejen na našich stránkách, ale i na facebooku či prostřednictvím newsletteru. Naší hlavní ambicí přitom, pokud jde o zde předkládané knihy, není vytváření obsáhlých přehledů, nýbrž projasnění, které s sebou nese potřebu zestručňovat a vybírat. V následujících tématech měsíce vám postupně podáme zprávu o tom, které knihy podle nás byly v roce 2016 těmi nejdůležitějšími; nejnapínavějšími, jazykově nejbohatšími a tak dále… Jsou to knihy, které by měly mít možnost oslovit co nejvíce čtenářů nejen v Česku, nýbrž i za jeho hranicemi. Jsou to knihy, které nám dělají radost. Začínáme beletrií, následovat bude žánrová fikce a literatura pro děti a mládež.

 

Obsah
Bianca Bellová: Jezero
Jiří Hájíček: Dešťová hůl
Petr Stančík: Andělí vejce
Zuzana Brabcová: Voliéry
Zuzana Kultánová: Augustin Zimmermann
Marek Toman: Chvála oportunismu
Marek Šindelka: Únava materiálu
Emil Hakl: Umina verze

 


 

217017_bigBianca Bellová
Jezero
(Host, 192 stran)

Téhle knize se právem dostalo všeobecné pozornosti. Kritika téměř jednohlasně pěla chválu. Univerzálních témat je v české literatuře poskrovnu, a stejně tak se cení schopnost vykročit od prózy klasického střihu k próze s žánrovými prvky. Bellová svým posledním titulem tohle všechno splňuje: vypráví o všeobecně srozumitelném tématu, o vždy hrozící apokalypse, celkovém zániku. Její kniha má víc než silný potenciál přesáhnout menšinovou literaturu. Rybářská vesnice někde na konci světa, u jezera, které vysychá a zlověstně vyhrnuje břehy. Muži mají vodku, ženy starosti a děti si škrábou ekzémy. Co má Nami? Nami nemá nic — jen bábu s tlustýma rukama. Nami nemá nic, jen život před sebou: první lásku, o kterou ho připraví ruští vojáci, a pak to všechno další. Čteme záznam o pouti hrdiny, chlapce, který na cestu vyráží jen s uzlíčkem nervů a kabátem po dědkovi. Musí do světa, aby hledal, a vrátit se domů, aby našel… Bellová se nebojí médií, je současná, bez nostalgie. Jury Institutu umění – Divadelního ústavu a Českých center vybrala Jezero coby titul určený k soutěžnímu překladu. Zároveň se už chystá polské vydání. Předchozí kniha Biancy Bellové vyšla v němčině. Autorka je za Jezero nominovaná na Cenu EU za literaturu.

Z recenzí

„Syrovou, nemilosrdnou, apokalyptickou prózu Bianky Bellové budete číst s údivem. Je to kniha tvrdohlavá, netykavá a čtenáři se až do poslední věty vzpírá, a přesto se nebudete moci odtrhnout. Takto suverénně, autenticky napsané dílo s jasným záměrem, precizní a jednolité, si zaslouží ocenění.“

— Kateřina Kadlecová, Reflex

Jezerem obohatila Bianca Bellová českou literaturu o krutou dystopii, jednu z nejpozoruhodnějších knih posledních let. O krutý příběh o osudu, který lidé připravili přírodě i sobě navzájem.“

— Alena Slezáková, MF Dnes

Odkazy

Práva v zahraničí: www.pluh.org
Nakladatelství: nakladatelstvi.hostbrno.cz


 

011_bigJiří Hájíček
Dešťová hůl
(Host, 280 stran)

Hájíček je prověřený a ceněný spisovatel střední generace, každá jeho kniha má alespoň několik nominací na hlavní literární ceny, a k tomu ohromný zájem čtenářů. V Hájíčkově případě jde o až neuvěřitelnou shodu čtenářského zájmu s hodnocením literární kritiky. Hájíček přitom není žádným formálním novátorem, jeho příběhy jsou vyprávěny klasickým způsobem, jde o autora v dobrém slova smyslu spíše konzervativního. Tradičně tematizuje venkov, příslušnost k půdě, či naopak odloučení od ní. Regionální témata (Hájíček je z jižních Čech, o kterých také píše) se v jeho podání přirozeně stávají tématy celku. V Dešťové holi sledujeme osudy Zbyňka, profesí správce pozemků, který se po mnoha letech setkává se svou dávnou láskou, aby jí pomohl se zdánlivě jednoduchým majetkoprávním problémem. Vrací se na venkov, na místa svého dětství a dospívání, a zamotává se do nejasných okolností sporu o pozemek, ale také do své osobní a manželské krize. Potýká se s nespavostí, bloudí krajinou a katastrálními mapami a nad ním se jako přízrak vznáší bláznivý venkovský aviatik z osmnáctého století. Ve zlomovém okamžiku jde Zbyněk s tváří pomalovanou válečnými barvami do boje… Hájíček je držitelem dvou Liter, tu první dostal Selský baroko, které vyšlo už i v angličtině. Jeho knihy byly přeloženy do několika jazyků včetně angličtiny, italštiny a polštiny. Dešťová hůl vyhrála prestižní anketu Kniha roku Lidových novin.

Z recenzí

„Jiřímu Hájíčkovi se tak elegantně podařilo to, co česká literatura naléhavě potřebuje. Napsal román, který sice před současností uniká do hájemství intimity, ale tím neslepne – odsud ji totiž dokáže nahlédnout ve zneklidňujícím světle. Právě to povyšuje Dešťovou hůlmezi nejpozoruhodnější domácí texty, jaké v posledních letech vznikly.“

— Vít Schmarc, Respekt

Dešťová hůl je jednou z nejsilnějších původních próz roku. A možná nejen toho letošního. […] Hájíček zvládne s minimem prostředků dosáhnout maximálního efektu. Je ve svém spisovatelství pokorný, a tak k němu příběh přichází skoro sám. Naléhavě a s jistotou.“

— Radim Kopáč, MF Dnes

Odkazy

Web: www.hajicek.info
Práva v zahraničí: www.dbagency.cz
Nakladatelství: nakladatelstvi.hostbrno.cz


 

722_bigPetr Stančík
Andělí vejce
(Druhé město, 200 stran)

Stančík, držitel loňské Litery, zdejšího nejprestižnějšího ocenění, přichází s další hravou a jazykově bohatou knihou. Je to text opulentní, pro milovníky fantasie a slovního i příběhového ornamentu. Andělí vejce je legitimním pokračovatelem kritikou i čtenáři milovaného Mlýnu na mumie. Opět sledujeme svérázně podanou historii, která k faktům jen přihlíží, než aby jim otrocky sloužila. Hlavní hrdina Augustin Hnát se narodil zásluhou mořské panny. Jeho matka běhá po lese se srnami, otec mu vybral za kmotra obecního blázna. Místo hlavy má vejce, z něhož se líhnou andělé prapodivných nápadů. Asi by prožil nudný život, nebýt přátelství se strašidlem, vynálezu nekonečnítka, sibiřské anabáze, zničující lásky k mušli, dvou světových válek a jednoho vojenského zběha. Děj směřuje k tragickému rozuzlení, kde končí veškerý humor. Předpokládáme, že Andělí vejce i na mezinárodním poli naváže na úspěch Mlýnu na mumie, který už vyšel ve španělštině, polštině a maďarštině.

Z recenzí

„Kafkou poučen servíruje Petr Stančík čtenářům naráz v jediné hrsti pracně vybádané historické kuriozity, básnivé obrazy i hrdlolži.“

— Michal Šanda, Právo

„Přes veškerý humor, nadsázku, literární obžerství a praštěné situace však Andělí vejce ústí do tak silného tragického finále ve válečném zázemí, že při něm ztuhne krev.“

— Ivan Hartman, Hospodářské noviny

Odkazy

Práva v zahraničí: www.praglit.de
Nakladatelství: druhemesto.cz


 

213437_bigZuzana Brabcová
Voliéry
(Druhé město, 128 stran)

Voliéry jsou posmrtně vydaným textem nedávno zesnulé autorky jednoho z prvních českých románů, který otevřeně popisuje lesbické vztahy a který byl přeložen do mnoha jazyků. Voliéry jsou intimní deníkovou výpovědí o neuroticky přecitlivělém vnímání světa kolem nás. Jako v jejích předchozích dílech, i zde uhrančivě působí práce s jazykem, pulzujícím od strohého záznamu po výsostnou metaforičnost, od lyrických poloh až po vulgárnost, obnažujících motivy osamění a ztracenosti ve světě, který přestal dávat smysl. Záznamy každodennosti se tu posouvají k obecným, symbolickým, výpovědím. Nefilozofují, ale šokují obnažováním grotesknosti — jako by přítomnost generovala už jen černý humor, bizarnosti, nadutost a prázdnotu. Poutník provedl inspekci světa a nemá se kam uchýlit. Ráj srdce, vlastního nitra, už není… Brabcová je držitelkou ceny Magnesia Litera a historicky vůbec první Ceny Jiřího Ortena. Voliéry obdržely Cenu Josefa Škvoreckého a v brzké době vyjdou v angličtině. Náročné čtení, které stojí za námahu.

Z recenzí

„Kultivované svědectví o sociálním vyloučení osciluje mezi žánrem deníku, záznamy snů a fantaskní prózou.“

— Petr Bílek, Literární noviny

„[Voliéry mají] jednak pestrou formu, když autorka střídá zpravodajskou zkratku s imaginativně rozvitou povídkou. Jednak přesný a nosný výraz. V jeho rámci pak vynikne dobře jádro věci: jemnost a cit. Přesně ty kvality, které jsou dneska málem tabu.“

— Radim Kopáč, MF Dnes

Odkazy

Práva v zahraničí: www.pluh.org
Nakladatelství: druhemesto.cz


 

216675_bigZuzana Kultánová
Augustin Zimmermann
(Kniha Zlín, 200 stran)

Kultánová je nováčkem na literární scéně, který o sobě ale dal vědět velmi hlasitě. Její prvotina sklízí pozitivní recenze od mainstreamových médií po literární časopisy. Augustin Zimmermann, hlavní protagonista novely, jejíž děj se odehrává v šedesátých letech devatenáctého století, představuje až archetypální model nešťastného člověka. Zatímco svět kolem něj prodělává prudké změny průmyslové revoluce, produkuje a prosperuje, jeho rodina se potýká s existenční krizí, jež se v důsledku jeho alkoholismu a bezútěšného pokusu uspět v novém světě, stále zhoršuje. Augustinova nevyjasněná minulost, podivný neklid a lstivá povaha vrhnou temný stín na celou rodinu, která zabředává do stále větší beznaděje a propadá se hlouběji na společenské dno, odkud není cesta zpět. Děj tragicky vyvrcholí v tehdejším vyhoštěném pražském Josefově, místě bídy, jež byl po staletí uzavřeným židovským ghettem. Čtenářské oblíbenosti napomáhá mimo jiné i fakt, že jde o příběh inspirovaný skutečností. Je to většinou temné čtení, v textu ale nechybí ani místa s humorem. Černým.

Z recenzí

„Novela Augustin Zimmermann je nadmíru zdařilým prozaickým debutem […] Autorčin styl oplývá značnou barvitostí, naturalističností i množstvím nápaditých příměrů, nicméně zůstává sdělně čistý.“

— Petr Nagy, Host 8/2016

„Současná autorka děj svého historického románu umisťuje na pražskou periferii, a byť do přiměřené míry zachovává dobové výrazy, styl jejího vyprávění je současný, svižný a nesentimentální. […] Pozoruhodný román vystavěný zcela bez kompromisů.“

— Aleš Palán, Hospodářské noviny

Odkazy

Nakladatelství: www.knihazlin.cz


 

220015_bigMarek Toman
Chvála oportunismu
(Torst, 420 stran)

Zavedený autor využívá své zkušenosti z práce pro ministerstvo zahraničí. Jeho rozsáhlý text provokuje mimo jiné už netradičním vypravěčem. Tím je barokní Černínský palác na Loretánském náměstí v Praze, sídlo výše zmíněného ministerstva. Je to románový hrdina pevně usazený a pyšný, i když disponuje velkou přizpůsobivostí. Z pohledu konformisty budova komentuje okolní dění, jak se dotýká jejího postavení a účelu, a s tím zaznamenává i zlomové okamžiky českých dějin od svého vzniku až do současnosti. Její zdi hostily obrazárnu a lazaret, kasárna, útulek pro chudé, úřad říšského protektora pro Čechy a Moravu i ministerstvo zahraničních věcí. Zvláštní pozornost věnuje palác osobě Jana Masaryka a snaží se ze své kamenné paměti vydolovat co nejvíce vzpomínek, náznaků a stop, jež by vysvětlily ministrův tragický skon pod okny jeho úředního bytu… Toman, básník, prozaik, autor knih pro děti, překladatel a publicista, svým posledním titulem míří k náročnějším a trpělivějším čtenářům. Jeho knihy vyšly v angličtině, finštině a maďarštině.

Z recenzí

„[…] mimořádně přesvědčivý, zároveň napínavý a emocionálně vypjatý. Chvála oportunismu je román, který svým formálně promyšleným zachycením toku dějin snese srovnání se současnou evropskou špičkou, s Michelem Faberem a jeho Kvítkem karmínovým a bílým, s Hilary Mantelovou a její ságou z tudorovské Anglie i s ohromujícím, několikadílným plátnem švédského spisovatele Jana Guilloua Velké století.“

— Zdenko Pavelka, Právo

„Román o jedné z nejpozoruhodnějších pražských budov má nezvykle silný vypravěčský tah i vtipný švih. A přestože pojednává o událostech z tuzemských dějin, které má většina Čechů zasuté někde v podvědomí, dokáže se na ně podívat velmi přesnou optikou. Optikou italského oportunisty postaveného v Čechách, který Čechy zrovna moc nemusí. A přece o nich dokáže vyprávět jako nikdo před ním.“

— Markéta Pilátová, Hospodářské noviny

Odkazy

Práva v zahraničí: www.praglit.de
Nakladatelství: www.torst.cz


 

010_bigMarek Šindelka
Únava materiálu
(Odeon, 208 stran)

Únava materiálu představuje velmi odvážný počin, jde o zpracování zcela aktuálního tématu uprchlické krize. Šindelka, držitel prestižních ocenění Litery a Ortenovy ceny, je mladý, zcestovalý, oblíbený u mladého publika nejen v Česku, ale i v zahraničí, asi nejvíce v Nizozemí a Belgii. Jeho knihy vyšly v nizozemštině, polštině, bulharštině a maďarštině. Je přijímaný nejen čtenáři, ale i kritikou. Hrdinou jeho posledního románu je bezejmenný dospívající chlapec. Ocitá se v cizí zemi uprostřed Evropy, která v jeho očích vypadá jen jako systém plotů, dálničních nadjezdů, železničních koridorů a logistických skladišť. Pokouší se dostat do města na severu, kam mířil se svým starším bratrem Aamirem. Svět, v nějž dříve doufal, vidí už jen jako nekonečný koloběh výroby, ve kterém člověk a lidství nemá místo: produkce automobilů, produkce masa v jatečních továrnách, strojová produkce zábavy a informací, instantní vytváření obrazu světa, produkce strachu… Kniha v Česku vzbudila společenskou i literární debatu o tom, jak uchopit takto aktuální témata. Jazyková pečlivost se u Šindelky kloubí s citlivým zpracováním a přípravou. Kniha je nominována na Cenu EU za literaturu.

Z recenzí

„Šindelkova próza je nejsilnější v tom, jak popisuje fyzickou zkušenost uprchlíka. V hrdinech jako by se probouzely zvířecí instinkty, k nimž tělo sahá, když mu jde o život. Některé postřehy jsou nesmírně silné.“

— Daniel Konrád, Hospodářské noviny

„V zimních partiích se nejorganičtěji uplatňuje Šindelkovo umění popisu, jeho jazyková vytříbenost. Dokáže plasticky podat každé hnutí svalu, záškuby nervů, ale i dopad přírodních živlů, sněhu, větru, ledu či mraků, jejich k člověku lhostejnou proměnlivost. Samy o sobě mají tyhle části až existenciální rozměr.“

— Josef Chuchma, Lidové noviny 3/1/2017

„Šindelkova kniha je veskrze lyrická.“

— Veronika Dvorská, A2 3/17

Odkazy

Web: mareksindelka.wordpress.com
Práva v zahraničí: www.pluh.org
Nakladatelství: odeon-knihy.cz


 

234_bigEmil Hakl
Umina verze
(Argo, 208 stran)

Hakl je česká literární celebrita, nejznámější přitom je za román O rodičích a dětech; podle knihy vznikl i úspěšný film. Má překlady do více než desítky jazyků včetně angličtiny, němčiny, nizozemštiny, holandštiny, švédštiny či norštiny. Ve své poslední knize udělal odvážný krok k próze s žánrovými prvky sci-fi. Umina verze tematizuje umělou inteligenci, robotizaci. Frankensteinovská touha lidstva je v Haklově příběhu naplněna v ryze amatérských podmínkách, to však oběma hrdinům nebrání prožít intenzivní vztah založený na vzájemné příchylnosti, která časem přeroste v závislost, spikleneckém přátelství a sexu. Je to román o lásce s téměř detektivní zápletkou, napsaný autorovým typicky úsporným a svižným stylem. Život je zázrak, ať vzniká jakkoli…

Z recenzí

„Téma knihy Hakl zvolil skvěle. Jak asi bude jednou vypadat soužití s roboty, humanoidy a dalšími výdobytky techniky, je atraktivní pro každého. O to víc, že napsal příběh, ve kterém udělal z robota spíše člověka než nový druh.“

— Monika Zavřelová, MF Dnes

„Na nejnovější knihu Emila Hakla si čtenáři museli počkat dva roky. Dalo by se nyní zůstat u konstatování, že čekání stálo za to, případně čtenáře navnadit dodatkem, že Hakl zůstal Haklem, a přesto překvapil.“

— Jaroslav Soukup, iLiteratura

Odkazy

Web: www.emilhakl.cz
Práva v zahraničí: www.pluh.org
Nakladatelství: www.argo.cz


Úvodní ilustrace: od Martina Salajky z knihy Jezero (Host, 2016).

 

[ ]