Minulý týden, na Bílou sobotu, se redaktoři MF Dnes rozhodli tento významný křesťanský svátek oslavit úvodním článkem s titulkem „Přetížené soudy. Kvůli uprchlíkům“. Co přesně chtěl text sdělit, není zcela jasné, ale dá se odhadovat, k čemu měl asi sloužit. Jednak bylo jeho účelem vyděšení čtenáře částečně nepravdivými a dramaticky zkreslujícími informacemi o tom, že naše ne zrovna rychlé správní soudnictví bude kvůli žadatelům o azyl ještě o něco pomalejší či dokonce zcela nefunkční. Za druhé přispívá k rozdmýchání usínajícího tématu migrace a nenávisti vůči všem cizincům.
Právní stát a základní lidská práva musíme zachovat pro všechny. Je nepřijatelné vytvářet lidi druhé kategorie, tedy migranty, kterým toto právo chceme upřít.
Autoři textu vykreslují katastrofický scénář soudnictví, které nefunguje kvůli uprchlíkům. Zcela přitom směšují nesouvisející soudní řízení a operují s krátkými lhůtami soudů pro rozhodování. Můžeme jen doufat, že se jedná „pouze“ o nedbalou novinářskou práci, a ne o neznalost soudců na úseku správního soudnictví, kteří jsou v článku citováni. Jejich výpovědi jsou předloženy tak, že to vypadá, že na rozhodnutí o udělení azylu je sedmidenní lhůta, a že tedy naše soudy nestíhají rozhodovat a možná budeme potřebovat speciální „tribunál“. Takže kromě toho, že u nás kolabuje soudnictví, nám text sugeruje i to, že zde máme žadatelů o azyl příliš, že oněch pár stovek případů, o které se jedná, je nemožné zvládnout.
Praxe je samozřejmě úplně jiná. Řízení o udělení mezinárodní ochrany je standardním správním řízením a v první instanci o žádosti o mezinárodní ochranu (čili azyl) rozhoduje Ministerstvo vnitra, konkrétně Odbor azylové a migrační politiky, tedy státní úředníci. Lhůta zde existuje, ovšem není to sedm, ale 180 dní, i když v praxi se tato lhůta často nedodržuje a někteří žadatelé čekají na rozhodnutí i několik let. Proti rozhodnutí Ministerstva vnitra je pak možné podat žalobu ke krajskému soudu. Soudy však žádnou lhůtu na rozhodování nemají a není rozhodně pravda, že rozhodují o azylu přednostně, jak se v článku uvádí, natož během sedmi dnů. Taková lhůta existuje pro zcela jiné řízení, které s mezinárodní ochranou nemá nic společného. Vztahuje se na případy, kdy soudy rozhodují o zákonnosti zajištění cizinců, tedy zda byli zbaveni osobní svobody na základě zákonných důvodů. Svoboda je základní právo v demokratických státech, může být omezena pouze na základě zákona a v jeho mezích a o těchto mezích musí rozhodovat soudy. Je opravdu tragické, je-li pravda, že někteří soudci nevidí svou zásadní úlohu v tomto procesu a navrhují soudní přezkum zrušit či omezit. Krátká lhůta je v tomto řízení zcela pochopitelná, protože nezákonné omezení na svobodě je vážnou újmou pro každého z nás. Právní stát a základní lidská práva musíme zachovat pro všechny. Je nepřijatelné vytvářet lidi druhé kategorie, tedy migranty, kterým toto právo chceme upřít.
V roce 2016 bylo podáno ke krajským soudům 708 žalob ve věci mezinárodní ochrany a soudy vydaly 691 rozsudků. Opravdu je to taková hrozba? V případě nárůstu počtu žádostí (ke kterému ovšem zatím nedochází a nic nenasvědčuje tomu, že by se to mělo změnit) by samozřejmě došlo i k nárůstu agendy správních senátů. Nicméně zachování soudního přezkumu je pro kvalitu rozhodování klíčové, judikatura krajských soudů a Nejvyššího správního soudu v azylových věcech formovala a formuje rozhodovací proces a přináší do celého řízení prvek nezávislosti. Je jistě legitimní diskutovat o tom, zda je současný systém efektivní, správný, účelný a zda by případně jiný systém byl spravedlivější. Je ovšem potřeba diskutovat na základě jasných faktů, nemíchat jablka a hrušky a nehalit tuto debatu do nenávistného populistického kabátu.
Autorka je právnička a ředitelka Sdružení pro integraci a migraci.
Tuto reakci odmítla redakce MF Dnes zveřejnit.