Nejen o tom jsem si s ním povídal těsně před startem Rally Pačejov, kde s Fabií R5 od Vojty Štajfa nakonec dojel třetí. Martin Koči se ale netají tím, že příští rok by se chtěl zase vrátit do MS.

Ačkoliv je ti teprve 24 let, už se dá říci, že jsi hodně zkušený jezdec. Máš na kontě přes 100 startů i díky tomu, že jsi dva roky strávil v Poháru mládeže. Jaké vlastně byly tvoje začátky?

Na začátky v rally v 16 letech vzpomínám strašně rád. Já jsem začal jezdit už v nějakých 6 letech hobby buginy, od devíti pak minikáry, v autokrose jsem se stal i juniorským mistrem Slovenska. Zkoušel jsem i kopce a okruhy, takže jsem měl od všeho něco. Ale vždy jsem měl jako cíl rally, i když ten přechod v 16 letech byl v podstatě krok dozadu, protože jsem šel z poměrně silných aut do stokoňové Fábie.

Ten přestup do rally byl odjakživa plánovaný nebo to bylo momentální rozhodnutí?

Vždy jsem chtěl jezdit rally, takže už jako malý jsem se učil i rozpis. Ale přeci jen v těch 16 letech jsem trochu váhal, protože jsem měl možnost jezdit překoňovaný Lancer v autokrosu. Nakonec zvítězil zdravý rozum a já začal s rally v Poháru mládeže. A musím říct, že to byl dobrý krok, protože kromě učení se rozpisu jsem se musel naučit optimálně zacházet i s omezeným výkonem, což se pak hodilo, když jsem postupoval výš.

Při pohledu na tvoji kariéru si nelze nevšimnout, že celkem pravidelně střídáš období dvoukolek a čtyřkolek. Bereš to jako výhodu nebo bys už raději zůstal jen u čtyřkolek?

Ty návraty do dvoukolek nebyly nikdy úplně plánované. Na druhou stranu si nemyslím, že to je problém. Jízda s dvoukolkou je totiž hodně o disciplíně, což se ti potom u čtyřkolky hrozně hodí. Já jsem ale typ jezdce, kterému více vyhovuje čtyřkolka, mám pocit, že dobře cítím to auto. Ale ta jízda ve dvoukolce mně dala právě tu disciplínu, kterou buď v sobě máš, nebo se jí musíš naučit.

Letos máš za sebou jeden start v MS na Korsice, který ale skončil velkou havárií, asi největší v tvé kariéře. Už víš, kde se stala chyba?

Udělali jsme mnoha analýz a zjistili, že to nebyla chyba z rychlosti, ale buď jsem špatně dostal rozpis nebo ho špatně pochopil. Bohužel kvůli problému s interkomem máme onboard bez diktátu, tak už to nezjistíme. Ale podstatné je, že i když to byla velká rána, nakonec jsme z toho vyvázli s Lukášem Kostkou v podstatě bez zranění.

Právě po Korsice ale Lukáš Kostka oznámil, že končí kariéru spolujezdce a tobě tak nezbylo než hledat jiného…

Lukáše chápu. Měl v té době pár dní staré miminko a rozhodl se prostě s rally skončit. Já jsem věděl, že potřebuji rychle najít zkušeného a plnohodnotného spolujezdce. Filip byl jedním z nich, a když jsem ho oslovil, vzal si pár dní na rozmyšlenou. Byl jsem moc rád, když nakonec kývl.

Už jste spolu pár soutěží odjeli, tak by mně zajímalo, jak vám to šlape a co na Filipovi jako na spolujezdci nejvíce oceňuješ?

V první řadě jsem byl rád, že do toho se mnou šel. Před první soutěží v Prešově jsme stihli jen krátký test rozpisu, ale od prvního okamžiku to bylo všechno na pohodu, v klidu. Líbí se mně ta jeho profesionalita a přístup. A mám pocit, že jsme naladěni na stejnou vlnu a jsme spolu schopni spolupracovat k oboustranné spokojenosti.

Letos na Slovensku svádíte napínavé souboje s Pavlem Valouškem a vypadá to, že boj o titul bude napínavý až do konce…

Já jsem za to strašně rád. Moje nevýhoda trochu je, že mám toho paradoxně na Slovensku málo odjeto, zato Pavel a hlavně Grzyb mají zkušeností s těmi soutěžemi více. Já se poslední roky soustředil na MS, letos máme partnery, kteří mají zájem o to, abychom jezdili na Slovensku. Ale ty souboje jsou super, posouvá mě to jezdecky dále. Vyhrávat o minutu by nedávalo smysl.

Pro letošek je tedy cílem slovenský titul?

Ano, menší ani mít nemohu. Letošní sezónu beru především jako přípravu na tu další, kde bychom chtěli jezdit svět. Ale bylo by hezké titul získat, uvidíme…

Můžeš být konkrétnější, jak to budeš mít v příští sezóně?

Zatím bohužel ne. Usilovně na tom pracujeme, ale zatím je brzy o tom mluvit, protože zatím není nic jisté.

Tak jinak – kde bys chtěl být řekněme za 5 let, když budeš teoreticky v nejlepších soutěžáckých letech? Jaký máš sen?

Lhal bych, kdybych řekl, že nemám ty nejvyšší ambice a cíle. Myslím, že cíle je potřeba mít nejvyšší. Každý jezdec má jako sen jezdit MS. Chtěl bych vyhrát titul v hlavní kategorii…

Prozradíš nám, kde máš jako jezdec ještě rezervy a na čem víš, že musíš zapracovat?

No nevím, zda to mohu prozradit:) Musím ještě zapracovat na konstantnosti. Myslím, že rychlost tam je a mám hrozně rád situace, když vím, že musím jet naplno a na hraně. Pak mám pocit, že je ta jízda i bezpečná. Problém je, když pak máme nějaký náskok a musím jet „na jistotu“, pak se mně nejede dobře. Pamatuji si, když jsme ve Finsku 2014 vedli juniory s velkým náskokem a poslední den jsem měl jet jen na udržení a já měl pocit, že vůbec nevím jak jet. Bál jsem se, abych to nepokazil.

Takže psychika?

Nevím, jestli přímo psychika, spíš jde o to naučit se jezdit to udržovací tempo a hlavně je třeba v tomhle získat zkušenosti, dokud si to párkrát nezkusíš, tak nevíš.

Máš zkušenosti jak s Fiestou R5, tak s Fábií R5. Takže klasická otázka – jaký je mezi nimi rozdíl z tvého pohledu?

Obě auto jsou velmi dobrá, takže je to rozdíl spíš pocitově, kde se chovají trochu jinak. Mně osobně víc vyhovuje Fabie, protože s ní velmi dobře poznám, kdy jedu na hraně. Fiesta je velmi příjemná a hravá, ale Fabie je víc stavěná na rychlou jízdu pro jezdce, kteří toho dokáží využít a dokáží si jí nastavit na 100%. Pokud to dokážeš, Fabie tě to dá. Fiesta je vynikající zase v tom, že dokáže hodně odpustit i těm jezdcům, co si jí nedokáží správně nastavit nebo s ní správně jet. Ale i s ní se dá jet hodně rychle.

Určitě tě lákají vozy WRC…

Ano, to je sen. Zatím jsem neměl možnost s ním jet soutěž, jen jsem byl 2x na testování u výrobců. Letos jak se to ještě zatraktivnilo s novými vozy WRC, tak je ten sen ještě větší. Ten letošní vůz WRC je neskutečný a já jsem rád, jezdím v době, kdy se ty vozy objevily. Moc rád bych se do toho posadil:)

Mnoho fanoušků asi neví, že tvým otcem je známý spolujezdec Michal Koči, který dlouho jezdil s Jožkou Bérešem starším a s Enrico Bertonem dvakrát vyhrál Barumku v letech 1997-8. Zajímalo by mě, v čem ti nejvíce pomohl a zda ti ještě do řízení, jak se říká lidově, pořád ještě „kecá“:)

Nejvíce mně pomohl tím, že mě jako bývalý spolujezdec naučil psát rozpis. Hlavně v těch prvních letech v Poháru mládeže. Tenkrát jsem ještě nemohl jezdit seznamovačky za volantem, tak řídil on a já si psal rozpis. On ale není ten typ tatínka, který by si myslel, že ví všechno nejlépe a kecal mně do toho, to ne:)

Díky za rozhovor a ať se daří!