Nález hrobu s pohřbeným párem představuje jedinečný pohled do minulosti. Podobné objevy dávají vzniknout romantickým přezdívkám i smyšleným příběhům o tom, jaký byl za života vztah dvou osob a proč spolu zůstali i po smrti..

Objevy hrobů, kde jsou pohřbeni dva jedinci, jsou velice vzácné. Přesto se archeologové z celého světa pyšní několika podobnými nálezy z různých časových horizontů.

Mezi ty nejstarší patří hroby párů z doby bronzové. Unikátní jsou například pohřby, které byly nalezeny v novosibirské oblasti. Z 600 nalezených hrobů bylo párových dokonce hned několik. Muži a ženy zde byli k poslednímu odpočinku pohřbíváni do skrčené polohy na bok, otočeni čelem k sobě.

Ostatky pocházející z doby bronzové provází hned několik teorií, proč byly dvojice pohřbívány společně. Jednou z možností je, že byla žena v případě smrti svého muže zabita a pohřbena s ním.

Dvojhroby by ale mohl vysvětlit i rituál dikša. Kultury praktikující tento obřad věří v převtělení. Aby se ale muž mohl znovu narodit, musí po smrti oplodnit ženu. Symbolický posmrtný styk by vysvětloval, proč byli lidé pohřbíváni v párech.

Milenci skoleni morem

Z doby bronzové pochází i další výjimečný nález dvojhrobu. Jedná se o 4500 – 5000 let staré ostatky postaršího muže a ženy objevené poblíž Bajkalu. Oba byli na smrt bohatě vybaveni. Muž měl v levé očnici vzácný jadeitový kroužek.

Tři další stejné šperky zdobily jeho hruď. Žena sice neměla žádné šperky, ale poblíž jejího těla se našel mohutný nůž. Čepel byla 13 centimetrů dlouhá a 7 centimetrů široká. Materiálem byl také jadeit. Archeologové se domnívají, že předměty mohly představovat symboly spojené s vírou v posmrtný život.

Společně lidé nebyli pohřbíváni jen před začátkem našeho letopočtu. Z 5. – 6. století pochází dvojhrob nalezený v italském městě Modena. Muž a žena byli společně pohřbeni v poloze na zádech, tvářemi otočeni k sobě.

Kostry těchto dvou lidí jsou bohužel špatně zachovalé, proto je velmi obtížné, dozvědět se o mrtvých více detailů včetně příčiny smrti. Jedním z důvodů, nad kterým experti uvažují, je například morová epidemie.

Romeo a Julie ze středověku

Za párový hvojhrob byl považován také nález ostatků dvou jedinců z Anglie. Tisíc let stará těla ležela na bohu, jedno objímajíce druhé. Až modernější analýza ukázala, že se zřejmě jedná o dva muže. Vyloučen zatím není příbuzenský vztah mezi oběma zemřelými.

Mohli to ale být i dva válečníci, kteří zemřeli společně. V hrobě se bohužel nenašly žádné artefakty. Bližší okolnosti pohřbu jsou proto zatím nejasné.

Mezi lety 1450 – 1550 zemřela další dvojice, která společně zůstala i po smrti. Oba mrtví leží na zádech a drží se za ruce. Páru je přiléhavě přezdíváno „Romeo a Julie“.

Kostry obou milenců byly pečlivě prozkoumány. Zatímco na ostatcích muže antropologové zaznamenali řadu úrazů včetně zlomeniny kyčelní kosti, ženská kostra nejeví žádné známky úrazů ani nemocí. Tento fakt dal vniknout teorii, že muž zemřel v důsledku vážných zranění, a žena krátce nato žalem.

Jelikož ale většinu nemocí není možné z kostí určit, je možné, že žena podlehla některé z mnoha chorob, které ve středověku řádily.

I když většinou příběh párů pohřbených společně není možné přesně rekonstruovat, jsou dvojhroby vždy velice zajímavým nálezem.