Straussova operní závěť ve Frankfurtu v režii Brigitte Fassbaender

Operní kukátko (129). Týden od 22. do 28. ledna 2018. V dnešním vydání najdete: Brigitte Fassbaender inscenovala Straussovo Capriccio ve Frankfurtu nad Mohanem. Souboj dvou královen – Maria Stuarda v Theater an der Wien. Billy Budd v Praze – první zahraniční ohlasy. Operní zpěvák jako člověk: Erin Wall. Jonas Kaufmann se chce vrátit do Met. Nehoda na jevišti v Turíně. Raritní objev v nahrávce týdne – Saint-Saënsova Proserpine. Opera na ČT art. Operní humor.

Brigitte Fassbaender inscenovala Straussovo Capriccio

Brigitte Fassbaender (zdroj commons.wikimedia.org / foto Franz Johann Morgenbesser)

Známá mezzosopranistka, nyní velmi úspěšná intendantka a režisérka Brigitte Fassbaender s velkým ohlasem inscenovala ve Frankfurtu nad Mohanem Straussovu „operní závěť“ – operu Capriccio. Myšlenkově bohatá inscenace nadchla diváky i kritiky, kteří se předhánějí v superlativech. Brigitte Fassbaender má velké pochopení pro hudební odkaz Richarda Strausse, některé role jako Octavian v Růžovém kavalíru patřily k jejímu profilovému repertoáru a proslula také jako vnímavá interpretka jeho písní. V posledních ročnících také velmi úspěšně vede skladatelův festival v Garmisch-Partenkirchenu. Ve své poslední režijní práci mohla navázat na spolupráci s dirigentem Sebastianem Weiglem, se kterým zde v roce 2013 připravili inscenaci jiné Straussovy opery – Ariadny na Naxu. Straussovu opernímu dílu stále patří hlavní zájem této umělkyně, v posledních pěti letech inscenovala i Růžového kavalíra na Osterfestspiele v Baden-Badenu nebo Salome v Regensburgu.

Frankfurtská inscenace nabízí vedle jejího promyšleného režijního konceptu, který přenáší děj opery z rokokové Francie do francouzského zámku v době vzniku opery, tedy do válečných let 1941–1942, nádhernou výpravu Johannese Leiackera. Ten využívá četné historické reminiscence a velkorysé pohledy do rokokových prostor. Je též autorem návrhů kostýmů a podle režijního záměru využívá dámský rokokový kostým jako symbol odporu vůči tíživé válečné době. Brigitte Fassbaender se především soustředí na detailní drobnokresbu milostných a erotických vztahů, které propojují společnost na zámku hraběnky Madeleine a jejího bratra.

Richard Strauss: Capriccio – Oper Frankfurt 2018 (zdroj oper-frankfurt.de / foto © Monika Rittershaus)

Dalším triumfem inscenace je skvělé obsazení. Kritika je nadšena výkonem finské sopranistky (působící na mnoha německých a evropských jevištích) Camilly Nylund. Pěvkyně, která byla v dlouhodobém angažmá v drážďanské Semperoper, hostuje v mnoha rolích. A právě postavy z oper Richarda Strausse tvoří jednu z os jejího repertoáru. Ať je to Ariadna (kterou zpívala již ve zmiňované frankfurtské inscenaci nebo v Staatsoper Unter den Linden Berlin), Maršálka z Růžového kavalíra (Luxembourg, Amsterdam), Arabella (Hamburg, Wiener Staatsoper), Salome (Staatsoper Unter den Linden Berlin, Filadelfie, Tokio, Wiener Staatsoper) nebo Chrysothemis z opery Elektra (Drážďany). Kritici chválí její dokonalý přednes, jemné frázování, srozumitelnost slova i hluboký citový ponor představitelky do postavy zamilované ženy mezi dvěma muži, která se snaží zapomenout na těžkou dobu okolo.

Richard Strauss: Capriccio – AJ Glueckert (Flamand), Daniel Schmutzhard (Olivier), Camilla Nylund (Gräfin Madeleine) – Oper Frankfurt 2018 (zdroj oper-frankfurt.de / foto © Monika Rittershaus)

Její nápadníky se zcela rozdílným charakterem ztělesňují tenorista AJ Glueckert (jako mužný hudebník Flamand) a barytonista Daniel Schmutzhard (jako básník Olivier). Strhující je také kreace Tanji Ariane Baumgartner v roli náladové herečky Clairon, která vedle nádherného témbru svého altu zaujme jako vždy vysokou pěveckou kulturou i hereckou intenzitou. Pozadu nezůstává ani představitel Madeleinina bratra basbarytonista Gordon Bintner.

Hudební nastudování Sebastiana Weigleho pak s velkým porozuměním a smyslem pro hudební detail vykresluje Straussovu partituru. Závěrečná scéna, koncipovaná jako odchod Madeleine z okupovaného zámku, vyznívá jako gesto odporu vůči nacistickému režimu (ve výpravě totiž nechybí ani plakát s portrétem Charlese de Gaulla). Strhující inscenace jistě bude aspirovat na oborové hudební ceny. Premiéra se konala 14. ledna 2018 a v prvé sérii v lednu a únoru je naplánováno celkem devět představení.

Souboj dvou královen – Maria Stuarda v Theater an der Wien
Donizettiho historická tragédie o soupeření dvou královen o anglický trůn – opera Gaetana Donizettiho Maria Stuarda zažila mediálně sledovanou premiéru v Theater an der Wien. Pro inscenaci byly získány dvě vynikající pěvkyně a zároveň skvělé zpívající herečky. Titulní roli Marie Stuartovny ztělesňuje v pouhých šesti představeních Marlis Petersen a do role Alžběty I. Anglické je obsazena francouzsko-kanadská dramatická koloraturka Alexandra Deshorties. Obě tato jména jsou zárukou nejvyšší umělecké kvality a nasazení.

Gaetano Donizetti: Maria Stuarda – Marlis Petersen (Maria Stuarda), Alexandra Deshorties (Elisabetta) – Theater an der Wien 2018 (zdroj theater-wien.at / foto © Monika Rittershaus)

Alexandra Deshorties navíc opakuje charakter proslulé anglické „panenské“ královny, který v loňské sezoně (v březnu 2017) zpívala i ve starším díle z doby vlády Tudorovců, v Rossiniho opeře Elisabetta, regina d’Inghilterra na tomtéž jevišti (recenzi jsme přinesli zde). Má nastudovaný ale i part zralé Alžběty v Donizettiho opeře Roberto Devereux (naposledy v cardiffské opeře roku 2013). Partnerem v obou představeních v Theater an der Wien jí byl v roli Leicestera americký tenorista Norman Reinhardt.

Gaetano Donizetti: Maria Stuarda – Marlis Petersen (Maria Stuarda), Norman Reinhardt (Roberto, Conte di Leicester) – Theater an der Wien 2018 (zdroj theater-wien.at / foto © Monika Rittershaus)

Dalším zásadním přínosem k současné vídeňské inscenaci jistě také bude režijní vklad Christofa Loye, který se na minimalistickém jevišti převážně ze dřeva (scénografie: Katrin Lea Tag) soustředí na psychologický boj nejen dvou královen o panovnické nástupnictví, ale také boj dvou žen o jednoho muže. Hudebního nastudování se ujal přední specialista na belcantovou operu Paolo Arrivabeni. Opera Plus přinese podrobnější recenzi z reprízy 26. ledna 2018. Podle prvních dostupných kritických ohlasů se bezkonkurenční hvězdou představení stala Marlis Petersen.


Billy Budd v Praze – první zahraniční ohlasy
Premiéra Brittenovy opery Billy Budd (recenzi z premiéry a videoreportáž přinesla Opera Plus zde a zde) na scéně Národního divadla v Praze budí zájem i zahraniční kritiky. Přední kulturní server Bachtrack uveřejnil obsáhlou recenzi z pera Franka Kuznika (z premiérového představení) pod názvem Anchors askew in Prague (překlad ve smyslu Kotvy spuštěny v Praze), ve které veskrze kladně hodnotí inscenaci i sólové výkony. V úvodu připomíná i minulou režisérskou práci Daniela Špinara – Janáčkovu operu Z mrtvého domu (recenzi z premiéry najdete zde). Plné znění recenze je k dispozici zde .

Benjamin Britten: Billy Budd – Štefan Margita (Vere) – ND 2018 (zdroj FB ND)


Operní zpěvák jako člověk
Kanadská sopranistka Erin Wall oznámila na Twitteru, že trpí rakovinou. Zároveň vyjádřila plnou důvěru k léčbě, kterou zvolila po konzultaci s onkology. Dokonce hodlá vystoupit na nasmlouvaných koncertech v nejbližší době, pokud jí to dovolí zdravotní stav. V létě ji podle jejího vlastního vyjádření očekává chemoterapie. Pěvkyně zrušila ale vystoupení v roli Markétky v nové produkci Gounodova Fausta v Lyric Opera v Chicagu (nahradí jí sopranistka Ailyn Pérez). Za rok by se měla ale již určitě ujmout role Chrysothemis ve Straussově Elektře v Torontu se souborem Canadian Opera Company v premiéře 26. ledna 2019. Sympatickou pěvkyni jsme poznali i v přenosech z Metropolitní opery a přejeme brzké uzdravení.

Erin Wall (zdroj erinwall.com / foto Kristin Hoebermann)


Jonas Kaufmann se chce vrátit do Met
Německý hvězdný tenorista Jonas Kaufmann potvrdil v rozhovoru pro agenturu Associated Press, že se vrátí do Metropolitní opery v New Yorku v sezoně 2018/2019. Měl by vystupovat v hlavním tenorovém partu Dicka Johnsona z Pucciniho opery Děvče ze zlatého Západu. V letošním roce se hodlá věnovat především rolím Andrey Chéniera ve stejnojmenné opeře Umberta Giordana (Barcelona, Wiener Staatsoper) a wagnerovským partům Parsifala a Siegmunda (oboje v Mnichově). V následující sezoně 2018/2019 by chtěl více pozornosti dát scénickým produkcím Verdiho Otella a francouzské verzi Dona Carlose. Na koncertech hodlá dále pokračovat v úspěšném uvádění Straussových Čtyř posledních písní. V nedalekém budoucnu také hodlá nastudovat a zařadit do repertoáru náročnou roli Paula v Korngoldově opeře Mrtvé město. V rozhovoru se slavný tenorista vrátil i k důvodům, proč zrušil svoje vystoupení v nové produkci Pucciniho Tosky v Metropolitní opeře. Důvodem byla nutnost trávit čas se svými dětmi. Celou zprávu agentury Associated Press jsme přinesli v českém překladu zde.

Jonas Kaufmann (zdroj YouTube)


Nehoda na jevišti v Turíně
Během představení Pucciniho Turandot v Teatro Regio v Turíně 18. ledna 2018 došlo k pádu části kulis. Zraněni byli dva sboristé, kteří byli odvozeni záchrannou službou do nemocnice. Zranění se neukázala jako vážná a po ošetření byli propuštěni do domácího léčení. Na konci druhého aktu téhož večera ale také spadl díl výpravy, který představoval měsíc nad Zakázaným městem. Mezi diváky vypukla panika, ale pořadatelé dokázali vzniklý zmatek zvládnout, představení zrušit a publikum bez zranění rozpustit. Následujícího dne vedení divadla prohlásilo, že hodlá v této produkci pokračovat a že zajistí naprostou bezpečnost výpravy, a také že podnikne další opatření, aby nedošlo k opakování takovýchto nebezpečných situací.


Nahrávka týdne

Camille Saint-Saëns: Proserpine (zdroj bru-zane.com)

Saint-Saëns, Camille – Proserpine. Flemish Radio Koor, Münchner Rundfunkorchester, dirigent Ulf Schirmer. Palazzetto Bru Zane 2017 (2 CD). Francouzský skladatel Camille Saint-Saëns (1835–1921) je většině operních diváků znám jediným titulem, a to operou s biblickým námětem Samson a Dalila. Toto velmi vášnivé dílo poskytuje znamenitou hlavní roli mezzosopranistkám a altistkám již od dob premiéry. Ale skladatel napsal celkem třináct (uvedených) oper na nejrůznější náměty, mezi nimiž nechybějí antické látky, náměty z francouzské historie a také příběhy z renesanční Itálie (Ascanio a Proserpine).

Libretistou opery byl osvědčený autor Louis Gallet, autor textů také k několika operám a oratoriím Julese Masseneta i dalších francouzských skladatelů posledních tří dekád devatenáctého století. Louis Gallet ovšem využil za základ libreta stejnojmennou divadelní hru Augusta Vacqueriea. Premiéra opery se konala v pařížské Opéra-Comique a udržela se s přestávkami zde na repertoáru až do roku 1899. Byla několikrát uvedena i mimo Francii (Monte Carlo 1910, Brusel 1913 a v italském překladu v Lisabonu 1914), ale po skončení první světové války nenávratně zmizela z repertoáru. Trochu matoucí titul nové nahrávky zdánlivě odkazuje k římské bohyni Proserpině, ale v libretu jde o italskou kurtizánu, trochu rozmarnou a zamilovanou krásku, která řeší svoje vícečetné milostné vztahy. V čtyřaktovém příběhu (opera má délku pouhých necelých 100 minut) se příběh odehraje v lehkém tónu milostné komedie s občasnými vážnými momenty.

Nová nahrávka (jde samozřejmě o světovou premiéru) vznikla z iniciativy společnosti Palazzetto Bru Zane v řadě francouzské opery. Tento label vydává luxusní sérii málo známých oper v nahrávkách s vynikajícím obsazením. Zatím vyšly například opery Étienna-Nicolase Méhula, Ferdinanda Hérolda, Julese Masseneta, Benjamina Godarda, Édouarda Lala a také Saint-Saënsova opera Les Barbares. Formou nejde o běžnou krabičku s CD, ale label na trh uvádí nahrávky formou knihy, ve které jsou v papírových chlopních na předsádkách zasunuty disky. Kniha obsahuje řadu cenných materiálů, zpravidla ve francouzštině a angličtině, statě o historii díla, životopisné studie, libreto s překladem, řadu fotografií a podobně. Nevýhodou tohoto luxusního vydání je ale vyšší cena (v tomto případě okolo 37 euro).

Véronique Gens (zdroj veroniquegens.com / foto © Franck Juery)

Hvězdou této nahrávky je francouzská sopranistka Véronique Gens, která vedle klasicistního repertoáru je znamenitou interpretkou francouzské hudby devatenáctého století i přelomu století devatenáctého a dvacátého. Krásný hlas, dokonalá dikce a zvláštní kombinace jímavosti a koketnosti, dávají titulní hrdince neobyčejné kouzlo. Ale i ostatní role jsou znamenitě obsazeny. Nahrávka opery Proserpine nám dává poznat rozkošnickou atmosféru druhého císařství, kdy luxusní kurtizány byly součástí společenského života a sám skladatel patřil ke lvům salónů, obdivovaným mnoha ženami své doby. Záliba v renesanci je patrná v mnoha uměleckých dílech tohoto období, ze kterých také pochází jedna ze stylových inspirací uměleckého směru historismu – neorenesance. Skladatelovo melodické bohatství i působivá orchestrace jistě zaujmou všechny hledače méně známých oper, tentokráte jde o skutečný objev s pravým francouzským espritem.


Opera na ČT art
22. ledna 2018 (ČT art, 20.20) Dagmar Pecková zpívá písně Kurta Weilla (99 minut). Česká mezzosopranistka Dagmar Pecková si pro svůj poslední projekt vybrala tvorbu Kurta Weilla. Program, který uvedla v koncertně-scénické formě v pražské Lucerně, je nyní k dispozici v záznamu (televizní režie Michal Caban). Informace o projektu i recenzi produkce přinesla Opera Plus zde.


Operní humor
Jistý podprůměrný francouzský skladatel neustále otravoval Maurice Ravela s prosbami, aby posoudil jeho dílo – operu na historickou látku z francouzských dějin. Jednoho dne mu přinesl partituru, kterou právě dokončil, se slovy: „Maestro, toto je mé poslední dílo!“ Ironický Ravel mu odpověděl: „Výborně! Konečně a velmi gratuluji! Doufám, že jste si tím jistý…“

Maurice Ravel (zdroj commons.wikimedia.org/Durand & Cie, Éditeurs)

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

[mc4wp_form id="339371"]

Mohlo by vás zajímat